Ivan Pernar
| Ivan Pernar | |
|---|---|
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Chorvatská selská strana |
| Narození | 3. listopadu 1889 Marija Gorica |
| Úmrtí | 2. dubna 1967 (ve věku 77 let) New York |
| Místo pohřbení | Saint Raymond's Cemetery |
| Alma mater | Záhřebská univerzita |
| Profese | politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Ivan Pernar (3. listopadu 1889 Marija Gorica – 2. dubna 1967 New York) byl chorvatský právník a politik.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil v Hrastině v Marija Gorici u Zaprešiće. Vystudoval klasické gymnázium v Záhřebu, na kterém dokončil studium v roce 1909. Studoval právo na Právnické fakultě Záhřebské univerzity.
Politická kariéra
[editovat | editovat zdroj]Byl členem Chorvatské rolnické strany. Po vzniku Království Srbů, Chorvatů a Slovinců působil od 20. let jako zástupce volebního obvodu Ludbreg v jugoslávském Národním shromáždění v Bělehradě. Od roku 1926 působil v jugoslávské vládě na funkci podtajemníka na Ministerstvu vnitra. 20. června 1928 byl zraněn při parlamentním atentátu na vůdce Chorvatské rolnické strany Stjepana Radiće politikem Národní radikální strany Punišou Račićem.[1]
Po svém uzdravení působil nadále ve své právnické praxi, protože v roce 1929 byla omezena politická činnost královskou diktaturou Alexandra I. Karađorđeviće. 14. března 1933 byl odsouzen k jednomu roku odnětí svobody za svou ilegální politickou činnost. Svůj trest si odpykal ve věznici ve Sremské Mitrovici. Po obnovení parlamentu působil jako člen vedení Chorvatské rolnické strany. Z popudu Chorvatské rolnické strany se 21. srpna 1938 jako představitel Chorvatů zúčastnil pohřbu vůdce Hlinkovy slovenské ľudové strany Andreje Hlinky v Ružomberku.[2] Po vytvoření autonomní chorvatské vlády v roce 1939 působil jako senátor parlamentu Chorvatské bánoviny. Po vzniku Nezávislého státu Chorvatsko byl několikrát vězněn ustašovským režimem. V roce 1944 byl znovu uvězněn za účast na spiknutí Lorković-Vokić, které se snažilo o přechod Chorvatska na stranu spojenců.[3]
Exil a smrt
[editovat | editovat zdroj]V roce 1945 byl nedlouho před pádem Chorvatska propuštěn díky intervenci kardinála Alojzije Stepinace. Poté odchází přes rakouský Klagenfurt do emigrace před komunistickými partyzány. Přes Salcburk odchází do Říma odkud v září 1945 odchází do New Yorku. Tam působil v exilové organizaci Chorvatské rolnické strany. Byl redaktorem kanadského deníku Hrvatski hlas. Účastní se na mnoha setkáních Chorvatů ve Spojených státech a Kanadě, kde vystupuje jak proti režimu Socialistické federativní republiky Jugoslávie, tak i na Západě silnému a vlivnému chorvatskému ustašovskému exilu.
Zemřel v New Yorku 2. dubna 1967. Byl pohřben na katolickém hřbitově svatého Raymonda v Bronxu. Po roce 1991 bylo jeho tělo převezeno na národní hřbitov Mirogoj v Záhřebu. Jeho prasynovcem je Ivan Pernar, zakladatel strany Živý štít a v letech 2016–2020 poslanec chorvatského Saboru.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ GRGIĆ, Stipica. Svakodnevni život istaknutih zagrebačkih političara početkom šestosiječanjske diktature. povijest.net [online]. Hrvatski povijesni portal, 2009-01-12 [cit. 2023-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-23. ISSN 1846-4432. (chorvatsky)
- ↑ Slavný pohřeb Hlinky. Polední list. Tempo, 22. srpna 1938, roč. 12, čís. 232, s. 1. Dostupné online. ISSN 1804-8838.
- ↑ STUPARIĆ, Darko. Tko je tko u NDH: Hrvatska 1941.-1945. Záhřeb: Minerva, 1997. 484 s. ISBN 953-6377-03-9. (chorvatsky)
- ↑ PETRIĆ, Hrvoje. Prilozi za biografiju Ivana Pernara (1889.-1967.). Záhřeb: Záhřebská univerzita, 2017. 938 s. Dostupné online. S. 167–206. (chorvatsky)